Zradila mě technika... Můj milovaný fialový netbook, který se mnou absolvoval nekonečné cesty Brno-Vsetín-Rožnov, napsání bakalářky a spousty večerů nad seriály, se odebral do věčných lovišť. Nechtělo se mu - co na tom, že monitor fungoval jen v jedné poloze a bylo jednodušší upravit polohu všech lidí, kteří chtěli něco sledovat, než jen natočit display. I tak jsme se měli rádi. Měla jsem v něm všechny důležité věci, uložené faktury, fotky, hudbu, v prohlížeči odkazy na zajímavé stránky o porodu, kojení a plenkách. Nehledě na tu spoustu receptů, které jednou určitě zkusím...
No, nedá se, jednu opravu od mého zručného manžela přežil, fungoval bez problémů týden. Dokonce se dalo i hýbat monitorem. Ovšem druhá "oprava" už byla spíše pitva. Nejhorší je, že jsem fakt nečekala, že by se nerozjel, takže jsem si zálohovala jen ty opravdu nejdůležitější věci. No, příště budu chytřejší.
Následovala fáze výběru nového "člena domácnosti", čas nás tlačil, protože jsme měli jet na více jak týden na chatu do pustých valašských lesů. A to se bez nějaké té zábavy v podobě filmu před spaním nedá. Nakonec jsem si vybrala hybrida mezi netbookem a tabletem - je to vlastně malý počítač s dotykovou obrazovkou - zatím se sžíváme, není to úplně ono. Přece jen není fialový...
Z chaty jsme nakonec museli utéct dřív, protože nehorázně lilo a trochu mě děsily pohybující se stromy všude kolem nás. Aspoň máme čas na aklimatizaci, než se zase vrhneme do pracovního procesu, už teď se mi nechce. Za poslední zhruba dva týdny mám břicho dvakrát větší a už se fakt nezvednu z postele jinak, než že se překulím na bok a odtlačím se do sedu.... Připadám si jako ti broučci, co je převalíte na záda a oni jen třepou nožičkama a nic. Neumím si představit, že ještě tři měsíce porostu...
Takže toliko k mé absenci, snad už to bude lepší a nebudu to tady tak zanedbávat. Přeji pěknou neděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat